Digitalizace českého stavebnictví se v posledních letech stala často skloňovaným tématem – a to nejen v souvislosti s novým stavebním zákonem, ale také pandemií covidu-19. Prakticky ze dne na den se ukázala důležitost využívání digitálních technologií a procesů umožňujících větší flexibilitu celého odvětví, které se z cca 6 % podílí na tuzemském HDP a zaměstnává přes 350 tisíc lidí společně s dalšími stovkami tisíc v návazných oborech. Navzdory tomu se řadí k sektorům, které jsou v celosvětovém měřítku nejvíce rezistentní vůči moderním technologiím a patří k nejhorším v oblasti produktivity práce. Ta podle Eurostatu během minulé dekády vzrostla o pouhá 2 %, zatímco u jiných oborů až o 20 %. Týdeník The Economist s využitím dat McKinsey Global Institute dokonce uvádí, že souhrnná produktivita ve stavebnictví v současnosti odpovídá stejné úrovni jako v roce 1947. Lze se tudíž vůbec divit, když na 10 metrů čtverečních nové výstavby připadají 1 až 2 kolize? A že až 30 % staveb je dražších, než bylo původně zamýšleno?
